Víte že…

Víte, že městečko Vranov nad Dyjí je ukryté v romantickém údolí řeky Dyje, s pestrou škálou přírodních krás i památek vytvořených lidskou rukou v průběhu mnoha staletí?



Prohlídka propasti Macocha

Všechny cesty nevedou do Říma, nýbrž k Macoše. Od Vilémovic červená, z Ostrova zelená, přes Kateřinskou jeskyni žlutá – a to jsme ještě nemluvili o zvláštní modré turistické trase a naučné stezce. Ty procházejí Pustým žlebem k lanovce, která vyváží návštěvníky k hornímu okraji Macochy. Rozhodnete-li se nahoru vydrápat po svých, pak navažte na Salmovu stezku, jež začíná u týlu skály, vede kolem dolního můstku a končí na můstku horním. Chcete-li vidět monstrózní propast zespod, nemusíte natahovat lana. Cesta sem vede skrz chodby Punkevních jeskyní.

Macocha je 138,5 metrů hluboká, 174 metrů dlouhá a 74 metrů široká „light hole“ – tedy propast, jejíž dno je ve dne ozářeno slunečním světlem. Jenže tohle dno uvidět nebyla dřív žádná legrace. „Bez patrného nebezpečí není tu žádného přístupu, aby bylo možno viděti a očima přehlédnouti tento jícen,“ píše v roce 1669 Adamus Dores – první, komu se to podařilo a podal o tom písemnou zmínku. „Ze strany jižní vyvstává jako pult skalní balvan vyčnívající do jícnu šířky sotva desíti, výšky šest, tloušťky více jak dvě pídě (1 píď = cca 20 cm pozn. red.) a poskytuje jakousi bezpečnost zvědavému pozorovateli, jenž jest nucen leže na zemi, a to střemhlav dolů, se plaziti, aby na prsou ležel na něm a tím způsobem zhlédnouti a podívati se mohl na nejspodnější části jícnu.“ Dores pokračuje tím, jak házel do propasti kámen, aby zjistil její hloubku. Odříkal prý Modlitbu Páně, než se balvan roztříštil o dno. Zajímavá jsou jeho slova o „propasti, kterou lid domácí v řeči obecné Propast nazývá.“ Zdá se, že ona macecha, která dala Macoše jméno, žila už v době, kdy tu fungovalo jakés takés zábradlí.

Dnes je plazení po kamenech a přivazování se k okolním stromům dávno minulostí. Na podzim roku 1882 byl na vrchu propasti otevřen gloriet, tedy horní můstek. Vybudovala ho brněnská sekce Rakouského klubu turistů. O šestnáct let později se objevil beton a železné zábradlí i o patro níž – na dolním můstku.

Propast Macocha láká ke svým zalesněným okrajům a kolmým skalám nejen sebevrahy. Odnepaměti přitahuje dobrodruhy ze širého okolí, mezi nimi i básníky, spisovatele a malíře. Podle profesora Absolona byl jícen propasti namalován štětcem slavného mistra už třicetkrát. Snad aby se vzácní páni nemuseli převalovat ve stanu (vytvořit takový obraz zabere přece jenom víc času než den), nechal tu Klub českých turistů postavit v roce 1895 Útulnu. Když shořela na prach, vyrostla zde nynější Chata na Macoše.


Poděkování | Online Travel Solutions © 2006-2007