Víte že…

Víte, že České středohoří připomíná zmenšenou Kamčatku? Mezi jeho kuželovitými kopci, z nichž je nejvyšší Milešovka, najdete řadu romantických zřícenin a honosných zámků. Navštivte třeba Hazmburk nebo Benešov nad Ploučnicí…



Prohlídka jeskyně

Atraktivita Punkevních jeskyní se dá shrnout třemi slovy: lodičky, Macocha, okruh.
Plavit se po temně zelených vodách podzemní Punkvy přijíždějí návštěvníci z dalekého Japonska, kteří potom zběsile fotí každé zákoutí dna majestátné propasti, aby se nakonec ze skaliska vynořili tam, kde prve vešli. Punkevní jeskyně jsou nejnavštěvovanějším jeskynním systémem v Česku, ročně je vidí na 200 000 turistů.

Prohlídka jeskyně
Z Pustého žlebu se do jeskyně vchází prostřílenou štolou. Když se sem vydáte v zimě, budete příjemně překvapeni hřejivým vzduchem, naopak v létě čekejte zchlazení – to díky stálé teplotě 7 až 8 ºC. Kdo by chtěl prolézt původním vchodem, musel by se vyškrábat na strmou skálu, což mu patrně průvodci neumožní. Při opouštění první otevřené prostory zvané Přední dóm budete určitě upozorněni na díru ve skále, umístěnou kousek nad vaší hlavou. Kdyby nebyla osvícená, ani byste si jí nevšimli – přitom právě touhle škvírou prolezl profesor Absolon k východu. Chodba, kterou nyní jdete, byla téměř po okraj napěchovaná bahnem a kamením. Poslední ohlédnutí za Převráceným deštníkem, Dvěma sovami, Hradem na skále či Tureckým minaretem a můžeme pokračovat přes sifon do Reichenbachova dómu.

Nebýt technického zařízení, které reguluje množství vody v jeskyni, mohla by nás tu potkat nečekaná záplava. Sifon je nejnižší místo celého pozemního systému, není proto divu, že byl v minulosti nejednou zaplaven. Dnes při prohlídce plavky neupotřebíme, ale cedulky se zapsanými roky největších povodní, upevněné na svahu zmiňovaného dómu ve výšce, kam se hladina vody vyškrábala, vzbuzují uctivý děs.

Pokračujeme do Zadního dómu, ve kterém vás každý správný průvodce upozorní na Jehlu, aniž by se zmínil o jejích umělých špičkách. Zajímavé jsou dva stalagmity s plochým zakončením. Voda tu kape z velké výšky a rozstřikuje se v drobné krůpěje. Nejeden fotograf by to rád vyfotil a nejednomu se to nepodařilo.

Ale abychom se příliš netoulali (na prohlídku máme necelou hodinku), vydejme se rázným krokem ke dnu Macochy. Štěstí nám po cestě popřeje osvětlený Anděl, zastíněný zčásti třpytivě bílou Drapérií. Teprve zespod dokážeme ocenit monumentálnost skalních stěn, vypínajících se do výšky 138,5 metrů. Moc dlouho se tu ale nezdržíme – zezdola už na nás volá z loďky převozník.

Máme-li to štěstí a zrovna není potopa (pro zvětšení pravděpodobnosti na úspěch doporučujeme vydat se sem kdykoli, jen ne po jarním tání), svezeme se až k východu po Punkvě, jejíž vody prosluly azurovou zelení. Poslední zastávka čeká návštěvníky v Masarykově dómu (pro příznivce extrémní levice v Pohádkovém dómu – tak se mu říkalo za totality). Ještě než sem dojdeme, uvidíme Bobří síňku, pojmenovanou podle zvířete, jehož kostry tu byly nalezeny. Těžko si dnes představit chlupáče, kterému nebude ve zdejší lázni zima. Dneska jsou jedinými stálými obyvateli Punkevních jeskyní chvostoskoci – asi dva centimetry dlouzí průsvitní korýši. Bobříci jsou jen dalším důkazem, že se podoba "Punkevek" v průběhu let změnila k nepoznání.



Poděkování | Online Travel Solutions © 2006-2007