Víte že…

Víte, že řeka Berounka může dost dobře posloužit začínajícím vodákům? Podél jejího toku se nachází řada přírodních útvarů a rezervací, ale i historických památek.



Historie lanovky Macocha

Lanová dráha Macocha jde do puberty. V roce 2005 oslavila desáté narozeniny, tak jen doufejme, že ženský rod jejího označení nebude znamenat projevy typických dívčích vlastností – urážlivost, nezkrotnost, nestabilitu a tak dál. Od 6. května 1995 do 6. května 2005 přepravila 1 600 000 turistů. Stihla to za 9 000 hodin v 250 000 jízdách. Doba, kdy fanatičtí pseudo-ochranáři řezali lana a umisťovali na stavbu rozbušky a barely s hořlavinou jsou naštěstí dávno pryč.

„Jak to všechno začalo? Pro mě v pětadevadesátém, kdy jsem sem nastoupil jako brigádník, pro Moravský kras už v letech 1991 až 1992, kdy byla z Pustého a Suchého žlebu (turisticky nejfrekventovanější část CHKO Moravský kras pozn. red.) vyloučena motorová doprava. Bylo třeba zavést něco, co s ohledem na ekologii nahradí auta a busy,“ vzpomíná náčelník lanové dráhy Radek Hejč a pokračuje vyprávěním o plánech z let 1990 a 1991. „Chtěli tady vybudovat šachetní výtah, koňský povoz… všechno to ale zkrachovalo na špatné organizaci, nedostatku financí nebo obyčejném selhání vůle.“

Vůle nechyběla inženýru Ivo Lachmanovi, který vymyslel a později zrealizoval provoz silničního vláčku mezi Skalním Mlýnem (výchozí bod pro turistiku v Moravském krasu; turistické informační středisko, parkoviště, hotel a restaurace) a Punkevními jeskyněmi. „Moravský kras tu není pro nás, ale my pro něj. Je to náš program, přesvědčení i logika, jež se odrážejí v naší práci, záměrech a názvu společnosti,“ řekl, když se v létě roku 1993 ujímal ředitelské funkce nově založené Společnosti pro Moravský kras a. s. Tato společnost přírodě skutečně prospěla. Její vláčky a lanovka nahradily tisíce aut, křižující dennodenně zdejší nádherné lesy. Je paradox, že byl Lachman v roce 1994 navržen na titul „ropák roku“, který vymysleli rádoby ekologové pro osobnost, která v daném roce nejvíc poškodila životní prostředí.

„Ze začátku to vážně nebyla žádná sranda,“ komentuje výstavbu lanovky Radek. „Naše společnost získala výjimku z ochranných podmínek CHKO v květnu čtyřiadevadesátého. Rázem se zdvihla vlna odporu, na televizních obrazovkách probíhaly slovní přestřelky, při tiskových konferencích byl chudák Lachman bombardován výtkami fanatických milovníků přírody, v tisku vycházela ,pro a proti´. Všechno jsme to přetrpěli a na konci června už ležel základní kámen v zemi.“

Jenže stavba se neobešla bez problémů, přinášejících vodu na mlýn odpůrců. V únoru 1995 spadlo nosné lano do porostu na svahu, čímž nadělalo stavařům potíže, které zůstaly věčnou kaňkou na zažloutlém listu historie lanové dráhy. Tmavšími skvrnami jsou extrémistické akce v podobě přeřezaných lan, rozbušek a barelů s hořlavinou.

„Po roce byla lanovka Macocha dokončena. K radosti stavitelů, zármutku novinářů a na truc ,ekoteroristům´ nebyla při zkušebním provozu zjištěna jediná chybička,“ směje se Radek a gestikuluje na kolegu, že je kabina připravena k odjezdu. Jde vidět, že to tu klape. „Kdosi spekuloval, že vibrace lanovky způsobí otřesy ve skalách a následné řícení Punkevních jeskyní. Měřením se zjistilo, že tohle ani nic podobného nehrozí.“ Těmito slovy Radek povídání končí. Je sezóna, denně se na lanovce sveze na dva tisíce lidí a pracovníci se musí ohánět.
 


Poděkování | Online Travel Solutions © 2006-2007