Víte že…

Víte, že České Švýcarsko ukrývá největší skalní most v Evropě? Je jím Pravčická brána, která se objevila ve filmu Narnie.



Badatelská historie

Lazarus Schopper
Lazarus Schopper
Vydá-li se turista Pustým žlebem, brzy narazí na vchod do Punkevních jeskyní, avšak spíš než toho si všimne východu – výtoku řeky Punkvy. Fantasticky azurová voda líně plyne korytem, jež proráží skálu snad odnepaměti. Už zdáli přicházející poutník vzpomíná na latinské verše: „Gutta cavat lapidem nōn vī sed saepe cadendō.“ (v překladu „Kapka hloubí kámen nikoli silou, ale častým padáním.“)

Jako první sestoupil na dno téměř sto čtyřicet metrů hluboké propasti brněnský minorita Lazarus Schopper. Událo se to roku 1723 a mladíkovi bylo tehdy pětadvacet. „Po dlouhém rozmýšlení se odhodlal k tomu jeden sedlák z Vilémovic, který pak na roubíku dolů sjel. Jej následoval po vytaženém lanu docela v tajnosti (poněvadž ze strany vrchnosti byly vysloveny pochybnosti, zda duchovní má být dolů spuštěn) P. Lazarus. Poněvadž někteří důstojníci dali ujištění, že za páterem budou jistě následovat, ale když propast uviděli, odvahu ztratili, odhodlal se k tomu jedině komorník Johann Zouhard,“ píše jistý Josef Mělnický roku 1772. Zmíněná vrchnost patrně ze svých protestů slevila, protože Schopper – do té doby kazatel v Krnově – dostal se příštího roku do Brna, a tam v hodnostech postupoval tak rychle, že z něj byl nakonec provinciál (nejvyšší reprezentant celého řádu na Moravě). Nu co, už tehdy nejspíš platilo, že negativní reklama je taky reklama.

Jindricha Wankel
Jindřich Wankel
O prvním člověku na dně Macochy se dlouho spekulovalo a koneckonců může se spekulovat dodnes. První zmínka o (živém) člověku v Macoše se objevila v rukopisu badatele Johannesa Nagela z roku 1748. Dalších sto sedmdesát šest let čelili historikové záhadě, neboť jeden z nich údaje jaksi pozapomněl a snad s úmyslem, aby mu to nikdo nevyčítal, tvrdil, že šlo o Lazara Erckera – toho z hodin dějepisu znal a nutno říct, že by to docela sedělo. Ercker žil v době Rudolfa II. Z rozkazu císaře obhlédl všechny doly a podzemní prostory v Čechách a na Moravě. Někteří se domnívají, že to byl skutečně on, kdo už v 16. století sestoupil na dno Macochy – lidé, vidící jeho hornický stejnokroj, mohli ho prý pokládat za mnicha.

  Ne všichni ale skončili na dně Macochy živí. V roce 1904 přecenil své síly vytrénovaný štýrský alpinista Hynek Pucher z Judenburka, který chtěl jako první pokořit Macochu bez lan a jiného horolezeckého vybavení. Jeho tragické smrti přihlížela stovka zvědavých turistů, kteří přišli jeho kousek shlédnout. O podobnou hloupost se už v roce 1852 pokusil jakýsi vídeňský sportovec. Stejně jako Pucher odmítl jakékoli vybavení a vrhl se střemhlav za svým cílem, jak ho Bůh stvořil (v jeho případě to bylo ještě patrnější, protože měl na sobě skutečně jen plavky). Chtěl se dostat (doslova „proplavat“) na dno Macochy snad ještě krkolomnější cestou – po vodě od výtoku Punkvy. Jeho příběh by byl býval skončil rovněž tragicky, nebýt statné manželky, která ho – prochladnutého a vysíleného – z ledové vody vytáhla. Takhle si mladý Hynek vysloužil jen solidní trapas (a možná přestal závodně plavat).

Karel Absolon
Karel Absolon
Abychom k badatelům nebyli nespravedliví: bylo i mnoho těch, kteří uspěli. Legendárně zní jméno doktora a profesora, který nejenže nádherné podzemní prostory objevil, ale nechal je také zpřístupnit veřejnosti. Karel Absolon – vnuk „otce moravské prehistorie“ doktora Jindřicha Wankela, člověk nesmírně vzdělaný a houževnatý, vzor snad všech dnešních speleologů. Jak sám napsal v nesporně nejlepším díle Moravský kras, suchou cestou zpřístupnil dno Macochy „holýma rukama“ a při otevírání plavby pomohly „síly strojů“. Pořád myslel na to, aby kanálem v Punkevních jeskyních mohly plout loďky, což jeho práci značně ovlivnilo. Tam byl odstřelen strop, jinde odčerpána voda. Éra oblíbených plaveb podzemím začala v roce 1933. Punkevní jeskyně jsou dneska nejnavštěvovanějším jeskynním systémem v Česku. Ročně sem přijede na dvě stě tisíc turistů.


Poděkování | Online Travel Solutions © 2006-2007